Podzimní hosté a dušičky po Španělsku
Už dozrály fíky, melouny, dýně a kdoule na Felixově zahrádce. Krajina zlátne a stárne a všechno co kvetlo a vonělo a zrálo se uvelebuje k odpočinku. Náš dům má nové malé hosty.
Z té podzimní úrody u nás sedí na okně asi 12 velikých voňavých kdoulí. Jejich chundelatá přítomnost mě velmi těší. Jsou zvláštní, hruškovité, tvrdé a žlutě září. Ještě se s nimi seznamuji, ale pečené v troubě a medem polité jsou úžasné. Portugalsky se prý kdoule řekne marmelo! Skvělé na chudokrevnost a klouby a já z nich hodlám udělat povidla. Připadají mi jako královský dar pána podzimu.
V modrém kbelíku na verandě mají lázně olivy. Ty se koupou po dobu asi 15 dní a je to proto, aby ztratily hořkost. Všem milovníkům oliv doporučuju hryznout si do čerstvé olivy přímo ze stromu, je to k nepozření, hořké a trpké a úplně se vám všechno v puse zadrhne asi na půl hodiny, možná budete potřebovat hopsat nebo plivat, nebojte nic z toho nepomůže. Experiment si udělejte na vlastní nebezpečí, ovšem nedoporučuje se před randem či veřejným vystoupením. Nebude vám to slušet. Na druhou stranu člověk teprve ocení, jak lahodné jsou olivy již upravené a ten kdo vyhnal jejich hořkost poprvé na světě, by měl vstoupit do světových dějin dobrot.
Cestovatelská teta Esther byla na výletě v Asturias a přišel nám od ní balíček - nesouvisí to úplně s podzimem, ale balíček je tu a já to musím popsat, protože se mě to týká. Tedy spíš se to týká mého nosu. V balíčku je asi 5 druhů sýrů a všechny páchnou kozím kopýtkem, každý po svém, ale úžasně. Mají velmi výraznou chut´ a španělé se po nich rozplývají. Bylo mi vysvětleno, že tyhle sýry prý voní jako prd, ale chutnájí jako polibek.
Kdo se k nám ještě na podzim nastěhoval, jsou 4 velmi staré židle po prababičce Primitivě. Přivezli jsme si je z puebla, kde žily podzim svého života. Jsou trochu oprýskané, ale naše. Prababička Primitiva prej byla sekýrnice a generálka. Byla hodně podnikavá a prodávala na pouti jablka v karamelu na tyčce. Její podnikavost došla tak daleko, že prý ukradla místnímu cukráři recept na sladké mandle - almendras garrapiňadas a dělala mu konkurenci. Byla krásná a nosila bílý drdůlek. Svým hladovým vnoučatům říkala běžte na mši, pak vám dám mandle a každému vnoučeti napočítala do dlaně 7 mandlí ani o jednu víc. Její manžel se jmenoval Elías a byl to prý dobrák od kosti - asi věděl, že odpor by byl marný.
A jak se slaví dušičky tady? - Día de todos los Santos.
V Madridu - je to adopce amerického Halloweenu, takže děti školou povinné se převlékají za čarodějnice, kostlivce a různé umrlce. Když už se adoptují zvyky, uvítala bych raději zvyky mexické a jejich pestrobarevný folklór ale, uchytil se tu Hallooween, fiesta - pro mě bez ducha. Nejsem však úplně zklamaná, prý se tu na dušičky pojídají kosti svatých - marcipánové trubičky se žloutkovým krémem, které musím vypátrat a rozhodně ochutnat.
Na Kanárech už to má víc ducha, tam se uspořádá velká rodinná večeře a vypráví se o drahých zesnulých a jejich životech, hlavně anekdoty a k tomu nesmí chybět pečené kaštany.
V Cadizu, na jihu to asi pojali jako nácvik na karneval. Nepřevlékají se jenom lidé, ale prý i psi a kočky nosí paruky a na trzích se dělají komické výjevy a scény s rybami, ovocem a zeleninou. Budu se tam muset vypravit.
Na severu v keltské Galicii se slaví Samhain- starodávná tradice, lidé tam zdobí domy dýněmi a zapalují svíčky a zase pečou kaštany. Baskové taky pečou kaštany, ale smlsnou si na ně v omáčce se šneky... Z toho všeho mi začlo tradičně kručet v břiše, takže toto je závěr.
Já na vás mávám s košem ryzců a praváků a jdu je čistit. Houby ve Španělsku rostou a náramně. Pokusím se o kyselo, budu vzpomínat na české dušičky a mlhu.
Komentáře
Okomentovat