únorový košíček, narcisky a karkulka

Považuji za velmi důležité podělit se o tyto následující nesouvisející informace, které jsem nastřádala v únoru.

Kterak jsem ve Španělsku zatoužila po narciskách. Došla jsem až na konec vesnice, ale tam je neměli. V centru snad budou. Pugéty ano, karafiáty ano, čtyři komunisticky vyhlížející tulipány ano, ale narcisky? Nemáme. Tak jsem zavolala manželovi, aby mi koupil v Madridu narcisky, možná přece jen žijeme na konci světa. Výsledek byl stejný, možná víc frustrující, obešel totiž 6 květinářství. Píšu si tedy do deníčku: proč ve Španělsku není snadné koupit narcisky? Záhada pro zvídavou hospodyni jako já. 

Pořád mi hlavou chodí španělská červená Karkulka.Tak už to sem musím napsat. Tahleta Karkulička má stejné zkušenosti a zážitky jako ta česká, ale pozor obsah košíčku je jiný! Španělská Karkulka totiž babičce nese víno a pomeranče! Tyhle detaily jsou prostě vzrušující!

Možná máte chut' na čaj. Já tedy často, ale k mé čajové frustraci, se tu thé s klidem a grácii připravuje následovně. Vem skleničku, do ní napust' studenou vodu. Do toho vlož čajový sáček a takto připravený mok dej na minutu do mikrovlnky.  Mikrovlnka Cink! a už se to servíruje...ano pravidelně piju šálek čajového barbarství v úterý a ve čtvrtek, kdy mi ho servíruje můj student, kterého doučuji angličtinu. Holt jiný kraj, jiný mrav.... a jiný čaj.

Sobotní stolování ve Španělsku. Základem je vždy ubrus, to je krajina, na které kvetou hojně předkrmy, drobky všech velikostí a tvarů, nápoje a hlavní chody. Potom nesmí chybět hojnost přátel a čas. Obědvat se začíná ve dvě nebo ve tři, a oběd končí, když v Čechách začíná večeře.  

 A tady je náš stůl. Všechny nás dohromady svedla angličtina a Madrid. 

U stolu sedí Amanda z nejhorší čtvrti Londýna a její manžel Tom v košily s kytárkama a s plnou pusou úžasně nemístných vtipů.

 Philomena, Londýňanka s italskými kořeny a její přítel Ed, bývalý herec, trochu Sherlock Holmes.  Marcia, naše drahá bývalá šéfka z Mexika s jazykem ostrým jako jalapeňos. 

Ana, právnička a nejusměvavější Irka v Madridu. Rob, cestovatel, cyklista s krásnou ženou Elvírou, španělkou jako lusk. Lydia, ilustrátorka a její přítel Alfie, specialista na etiketu a společenský bonton. Rocio, pravá madriďanka a její přítel Jose. 

Tak to je moje milá skoro úlně nemadridská společnost v Madridu. A támhle pod stolem se schovávají naše ratolesti.

PS: už skoro máme nový dům!

 Tradiční karneval v malé vesnici Almiruete

Botargas y mascaritas

Krásné a děsivé masky v malé vesničce v horách. Celý karneval je jako zjevení. Začíná troubením na roh a v tu chvíli začínají sestupovat z jednoho vrcholku hory do vesnice masky mužů za zvuků kravských zvonů, které mají uvázané v pase. Aby jim zvonily, musí bizarně a rytmicky poskakovat. Zatím v jednom domě ve vesnici na ně čekají ženské a dětské masky. Pak se všichni dají do párů a procházejí vesnicí a házejí kolem sebe chomáčky rákosí jako symbol plodnosti. Na konec se odstrojí a ty masky se už nikdy nepoužijí.

Tenhle karneval se stal bohužel obětí turistické vášně, ale i tak pro mě nestrácí kouzlo. Je pohansky děsivý a fascinující. Pořád si ho představuju, jaká to asi byla síla v dobách neturistických.

https://www.instagram.com/moje_spanelska_vesnice/