Skončili jsme v ostružiní aneb začátky

Ostružiny a trny - to je překlad jména městečka, kde se nacházíme a zabydlujeme, španělsky Moralzarzal, ale vlastně to výtečně vystihuje naše sladkotrnité začátky. 

Moralzarzal vzniknul spojením dvou vesnic Moral a Zarzal, před deseti lety to byly malé vesnice, ale rozrostly se jako křoví a ted' je to 12000 město. Jsme 52 kilometrů na sever od Madridu a skoro 1000 metrů nad mořem.

Kolem ostružinového městečka se vypínají hory a ty jsou poctivé, na jednu z nich jménem Maliciosa máme výhled z okna a ta měří 2227 metrů nad mořem. 

Tam, kde nejsou hory, tam se pasou celoročně krávy a telátka. Rostou tu hlavně borovice, duby a jasany, ale taky středomořská specialiata dub cesmínový a madroño, strom s nádhernými červenými a žlutými jedlými bobulemi. Ve středověku se prý kolem Madridu potulovali medvědi a tak se stalo, že medvěd a madroňo skončili na erbu města Madridu.

Městečko má 4 školy, spoustu barů, velikou byčí arénu, kostelík a krásnou knihovnu. Zrovinka jsme přijeli, když tu byli oslavy města a tak tu běhali býci po ulicích, točil se starodávný kolotoč na kliku a u náměstí bublali ohromné kotle nad ohněm a v nich místní míchali brambory, papriky a maso. Vonělo to pekelně dobře a k tomu z repráků pěli gypsy kings.

Vrátím se však k naším sladkým a trnitým začátkům. Je tu krásně, ale stýská se nám po rodině, kamarádech, Benátkách a po Jizeře. Bydlíme přechodně u kamaráda Luismiho a syna Ventury, je to úžasné a štědré a harmonické, ale všichni máme potřebu najít náš nový dům. 

Alba je pětiletá, ale ze zákona už musí jít do první třídy a nám to připadá uspěchané. Španělské děti se bohužel učí  číst a psát už ve školce. Paní učitelka Miriam, ředitelka i zastupkyně jsou však velmi milé a vstřícné a škola má docela  domáckou atmosféru. A pozor, kdo je fanda bačkůrek at' nejezdí do Španělska, bačkůrky se tu ve školce nenosí a boty se nesundávají.

Už pomalu zapomínám na českou dochvilnost a vzpomínám si, že Mario, můj muž, po příjezdu poznamenal, všimla sis, že nikde nefungujou hodiny? A byla to pravda, ve škole, doma, u doktora, v kavárně, no prostě všude, kam jsme zavítali se zastavil čas, jako v Ostružinové Růžence.

PS: Rozmanitost Španělsko definuje, a tady jsou důkazy: včera jsem právě zjistila, že ve vesnici vedle, děti do školky nosí bačkůrky! a ještě jedna věc,: dárky na vánoce tu nosí mě neznáma osoba Papa Noel, asi Santův bratranec, ale tradičně a neprakticky je nosí až Tři králové právě, když končí vánoční prázdniny. Zavítáte-li však do Sevilly, tak tam vám řeknou, že dárky nosí Niňo Jesus, náš Ježíšek!...Mám to z první ruky, řekla mi to kamarádka Pilar, věrohodný zdroj, nebot' tam má tchýni.

Najdi bobule stromu madroňo

hora Maliciosa přede mnou supermarket za mnou

Slaví se tu Halloween