Dios mio toro?

Tak si jedeme na vesnici do Robledilla de Mohernanda. Jedeme podél hor a támhle je jezero a támhle se pasou koně a Svěrák s Uhlířem pějí písně z rádia. Hlídají naše holky a všichni nejradši hlaholí: krávy, krávy, jak si spolu povídáte. Naše auto je kapsle české hudby putující španělskou krajinou. Přejíždíme most přes řeku Jarama a to znamená, že už jsme blízko, zbývá jenom přejet náhorní planinu, která vypadá jako savana. Je vyprahlá a vyšisovaná, jen zlato bílá tráva a chomáčky keřů jménem retama. Tyhle rostoucí košt'ata v květu nádherně voní celou krajinou.

Ale co to? Brzdíme. Silnice, po které jezdíme většinou sami, je plná aut a úplně zablokovaná. Zdálky to vypadá jako tornádo, ale zblízka má tohle tornádo lesklou černou srst a rohy a kopyta. Pomóc, jsme svědky velmi španělské a velmi nepochopitelné zábavy. Španěl koukne a řekne dios mio tohle je encierro de campo, a my rozumíme, že tohle je něco jako korida, ale ne v ulicích města, ale na prostranství vesnice, kde se býk obkličuje vším, co vesnice nabízí, traktor, auto, kůň a vesničani.

Naše auto je ted' naše ulita. Z jedné strany planina, z druhé strany jezdci na koních, auta osedlaná vesničany, býci zvaní cabestros (ti jsou prý krotcí) a všichni zapichují svoje pohledy do černého býka. I Svěrák s Uhlířem ztichli. Čeká se na to, až někdo tura vyprovokuje a tento rozzuřený živel vnese chaos a vzrušení do utíkajícího davu. 

 Na štěstí zabíjačka to není, býk je rozzuřený, ale hlavně zmatený a tak utočí. Nikoho za trenky nenabírá a nikdo do do něj kromě pohledu nepíchá. Z toho se tedy skládá tohle páteční odpoledne vesnice jménem Uceda.  Až tahle věc skončí, býk půjde do ohrady a lidstvo do báru. 

Silnice už je průjezdná a i když nám zvláštním vzrušením a strachem bijou srdce, odvažujeme se z auta vystoupit a Alba se jde vyčůrat. Po tomto heroickém činu hopsáme do auta a ujíždíme. 

 A Elsa, ta si zatím dává siestu a všechno šílenství světa je jí šumák.

PS: byčí zápasy jsou ve Španělsku velmi oblíbené hlavně starší generací, mladí lidé jsou proti a já osobně si taky myslím, že by korida měla být záležitost minulosti