Cesta do Španělska a paní z Portbou

Jsme na cestě do Španělska, stěhujeme se do nové země, do nového života. Opustili jsme náš starý, drahý dům a naposledy mu zamáváme. Je to trochu nepochopitelné, když se to děje.
Cesta přes noční Německo je snová, ozářená měsícem v úplňku. Ráno se probouzíme ve Francii, u městečka Baume les Dames, zvoní tu zvonky pasoucích se krav. Silná káva a croisant na terásce, tyrkysově vyšisované okenice a růže. Bonjour Madmoiselle. 
Ještě navštívíme kamaráda Flaviana a jeho rodinu v malé vesničce s ohromnými selskými staveními. Každý dům má skvostnou zahradu, ladné květinové opojení doplňují hrdé mrkve, pórky a petržel, jen tak skočit do polévky. Voila!
Flavian nás bere na výlet do hor, vidíme kamzíky, jezera, staletý javor a Mont Blanc. Madame já a Maud navštěvujeme taky hrad Château de Joux a jedeme na nedělní trhy do Jougne.
 Flavian hraje na akordeon a jeho žena Maud skvěle vaří. Moje chut'ové pohárky zamilovaně mávají sýrům, vínům a vinagreẗě a mě do ted' večer svádí vzpomínky na clafoutis a francouzskou lednici. Ten hříšný mirabelkový clafoutis byl servírován na talířcích s květinkami.

 Na závěr navštěvujeme francouzskou babičku v jejím obřím stavení na samotě u lesa. Grilujeme a nejsme sami, přišly se na nás podívat krávy. Po obědě na nás jde tíha nedělního odpoledne, děti se houpou, stádo krav zvoní a navozuje stav transu, babička luští křížovky. Kdyby Elsa nevylila čaj na ubrus, tak tam sedíme v limbu do dnes. 
Loučíme se a naše přeplněné auto ještě pohltí do svých útrob, ledovcovou mátu z babiččiny zahrádky, víno z Arbois, kořen nepíchavé ostružiny, sýry a asi 11much, z toho asi 5 se přepašovalo až do Katalánska.
Druhá noční cesta je neklidná, stíhá nás pořádná bouře, Elsino kakání a Alba chce domů. 
Svítá nám a odhaluje se nám malebný výhled na zelené kopce, červenobílé vesnice a moře. Zastavujeme a zmačkaní vylézáme z auta a s námi 2 malé rozcuchané přízraky Alba a Elsa. Vítáme se s touto novou krajinou a těšíme se na pláž a na snídani. 
Zastavujeme na pláži v Port Bou a Alba si nachází kamarádku. Paní je přes 70 a chodí se sem koupat každý den. Dřív tu sbírala mušle na oběd, ale teď už tu nejsou. Tak sbírá bílé kameny a mušle na ozdobu a Alba s ní. Alba jí vypráví o  stěhování do Španělska a o strachu, že nebude mít kamarády. A paní jí bez obav a bez servítek sděluje, to, co bych se sama neodvážila říct, že v životě ztratí a nabude ještě hodně přátel a lidí a že to tak chodí. Alba nemá námitky. Sbírají zase mušle a jdou se koupat. Jsme ve Španělsku.


    









Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky